tag:blogger.com,1999:blog-41732901071154214882024-03-20T22:05:53.343-07:00Sodalitové nebeO epilepsii, hyperaktivě a hledání... Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.comBlogger7125tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-37123143317004208642015-01-29T12:52:00.003-08:002015-01-29T12:52:37.559-08:00Důležité složky stravy při ADHD<br />
<div style="text-align: justify;">
Čtu knihu o ADHD. Je jasné, že si většinu informací nebudu pamatovat. Ráda bych si však zapamatovala doporučené složky stravy pro děti s ADHD. Proto jsem je níže sepsala. Není to návod na vyváženou stravu, spíše mnou napsané výpisky, co ve stravě dítěte s ADHD neopomenout. Nejsem chemik, tyhle věci docela rychle zapomínám. I proto pro mě do budoucna nejsou tyhle informace tak zásadní, jako to, co mám vlastně do jídelníčku zařadit.<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Esenciální mastné kyseliny</span><span style="color: #3d85c6;"> -</span> tuňák, losos, herink, treska, mořský jazyk, pstruh, krevety, ořechy, soja, olej z vlašských ořechů, olivový a lněný</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Aminokyseliny </span>- maso, ryby, vejce, hnědá rýže s fazolí, oříšky,pšenice, sója, mléčné výrobky, zejména jogurty</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Vitamíny skupiny B</span> - nejdůležitější je B6 (pyridoxin) - maso, mléčné výrobky, celozrnné produkty, kvasnice, játra, kuřata, ryby, mouka, brambory, vejce, houby, banány, pivo</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Zinek </span><span style="color: #3d85c6;">- </span>tmavé maso, játra, vaječný žloutek, fazole, ústřice, ořechy, semena tykví a dýní, pivo</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Fosfatydilserin </span>- maso, játra, ledviny</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #3d85c6;">Antioxydanty </span><span style="color: #3d85c6;">-</span> citrusy, podobně barevné ovoce a nezelená zelenina, černý a zelený ča<span style="color: #3d85c6;">j</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b style="color: #38761d;">Další složky stravy</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Bobule - borůvky, brusinky, ostružiny, maliny, jahody</div>
<div style="text-align: justify;">
Semínka - slunečnicové, dýňové. tykvové. lněné (vit. E)</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Ořechy - para, lískové, mandle, kešu, 30g za den</div>
<div style="text-align: justify;">
Avokádo - 1/4 za den</div>
<div style="text-align: justify;">
Celozrnné, tmavé pečivo, ovesné vločky, pukance, ječné kroupy, pšeničné klíčky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Fazole</div>
<div style="text-align: justify;">
Tmavá čokoláda ¨</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Voda</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Eliminovat - fast food, smažené věci, umělá sladidla (to raději cukr), sycené ochucené nápoje, mléčné výrobky s mírou, sýry raději tvrdé, éčka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Základem denní stravy je snídaně. Oběd je nejdůležitější jídlo dne. Večeří oběd nenahradíme. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zdroj: <a href="http://knihy.idnes.cz/to-dite-je-nepozorne.html">To dítě je nepozorné</a>, Martin Antal</div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="color: magenta;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: magenta;">No vypadá to, že vegetariáni jen tak nebudeme. :-P</span></div>
<span style="color: magenta;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-50108269256212569162014-12-12T15:14:00.000-08:002014-12-12T15:18:26.304-08:00Poprvé v pedagogicko psychologické poradně<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už v nemocnici
v Černých polích padlo od místní psycholožky, že je Onyxáček hyperaktivní
s poruchou pozornosti. Jak jsem pak zjistila a na poslední návštěvě
v Brně na neurologii si ověřila, neurologie s hyperaktivitou
nepracuje, to je vlastně pedagogický problém, ne neurologický. I když to
samozřejmě souvisí s mozkem. I proto, když odezněl prvotní šok kolem
epilepsie a syn se jevil kompenzovaný, začala jsem si více všímat jeho
neposednosti a hlavně neudržení pozornosti a napsala mail do pedagogicko
psychologické poradny (PPP).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgb9-gj_U5KQuVxz5OgzJQ9vhg3AgQ12u7vN8d9K2GxuNZnNKdQ3ITMymqWzglZuwouh-p8iNVemRSm-9eYvEZTzRlF-3GzFr5L3FjjQi9NPU_SJdOdvM8B7bbvaiqpHucFKt7RNlLUG7M/s1600/10836194_1007233432626605_1099714750_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgb9-gj_U5KQuVxz5OgzJQ9vhg3AgQ12u7vN8d9K2GxuNZnNKdQ3ITMymqWzglZuwouh-p8iNVemRSm-9eYvEZTzRlF-3GzFr5L3FjjQi9NPU_SJdOdvM8B7bbvaiqpHucFKt7RNlLUG7M/s1600/10836194_1007233432626605_1099714750_n.jpg" height="320" width="320" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nejprve nás chtěli
napsat zrovna k asistentovi pedagoga. Když jsem po telefonu vysvětlila, že
ale ve školce s ním problémy nejsou, sice pobíhá, ale v kolektivu je
rád, není agresivní. Přeřadili nás tedy zrovna k paní psycholožce. </div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Na první návštěvu v
PPP si vzal náš tatínek dovolenou. Takže jsme tam šli celá rodina. Nejprve si
mě paní psycholožka vzala samotnou k ní do kanceláře a probrala se mnou
Onyxáčkovi projevy. Pak se zamyslela a říká: „No, ony tam nějaké rysy ADHD
budou.“ Když jsem popisovala Onyho nechuť ke kočárkování, naopak radost
z nošení v šátku a spaní s námi v posteli do jeho 9.
měsíce, hysterický řev, když jsem pustila fén, vysavač nebo sprchu, vyjádřila
podezření, že jeho nervová soustava je citlivější. </div>
<div style="text-align: justify;">
Mě to teda dochází až postupně a
jelikož nemám srovnání s jinými dětmi, jelikož je Onyxáček jedináček, tak
mě vždycky přišlo, že mám prostě živé dítě, které je rádo se mnou. Protože,
pokud se mnou opravdu byl, pak byl relativně v pohodě. Jak v tom
šátku, tak třeba měl rád, když jsem si lehla na zem a on mohl po mě lozit. Když si to zpětně vybaví, ano, bylo to
náročné období, ale když to žijete, tak vám to ani moc nepřijde. Prostě jsme
byli většinu jeho bdícího času několik měsíců na sebe nalepení. Ale nás je
v širší rodině hodně a časem si zvykl na hlídání babiček, dědečků a tetiček. Vlastně je má moc rád a těší se
k nim. S hlídáním tedy problém nemám.</div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Následně si
psycholožka vzala Onyho samostatně do místnosti a chvíli si s ním hrála.
Následovalo závěrečné vyhodnocení:</div>
<div class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="text-align: justify; text-indent: -18pt;">
</div>
<ul>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;"> </span><span style="text-indent: -18pt;">Rysy </span>ADHD<span style="text-indent: -18pt;"> tam budou, ale zná i </span>rozjívenější<span style="text-indent: -18pt;">
případy.</span></li>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;"> </span><span style="text-indent: -18pt;">Má výbornou paměť (jak dlouhodobou, tak
krátkodobou), umí se naučit (umí barvy, počítá). To je pozitivní, schopnost
učit se v sobě má. Upřímně, nevěděla jsem, že tohle je důležité, ale bylo
mi vysvětleno, že některé nepozorné děti se hůř učí i tyhle věci.</span></li>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;">
</span><span style="text-indent: -18pt;">Umí počítat do 20, rozezná barvy tak, že by mu
mohl kdejaký předškolák závidět.</span></li>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;">
</span><span style="text-indent: -18pt;">Na druhou stranu u činnosti nevydrží moc dlouho.</span></li>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;">
</span><span style="text-indent: -18pt;">Špatně drží tužku. 2/3 první třídy je založeno
na práci s tužkou. Je potřeba alespoň procvičovat jemnou motoriku jinak.</span></li>
<li><span style="text-indent: -18pt;">-</span><span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; text-indent: -18pt;">
</span><span style="text-indent: -18pt;">Výchovné opatření - láskyplná důslednost a jednotnost ve
výchově. A tady byl tatínek na koni a jeho pověstné – já vám to říkám pořád. Takže to teď u nás vypadá jako na vojenském výcviku, sice láskyplném, ale stejně si připadám, že spíše velím :-P </span></li>
</ul>
<!--[if !supportLists]--><br />
<br />
<div class="MsoListParagraphCxSpLast" style="text-align: justify; text-indent: -18pt;">
<!--[if !supportLists]-->-<span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal;">
</span><!--[endif]-->Kontrola za rok, jelikož co se týká přípravy na
školu, tak se s těmito dětmi pracuje od 5 let.<br /><br /><br />Na konec ještě zmínka, kdy mě vážně dostalo nařčení dědy, že tomu klukovi vymýšlíme diagnózy. Věřte mi, že bych byla nejšťastnější, kdyby žádnou neměl. Ale pokud má, tak jako matka cítím povinnost se o to, alespoň pro tuto dobu, zajímat. </div>
Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-62684113531822460002014-11-30T14:46:00.001-08:002014-11-30T14:55:05.583-08:00Kontrola - neurologie Černé poleDnes jen ve zkratce:<br />
<br />
Stav stejný, kompenzovaný. Léky zůstávají. Pokusí se místo Petinimidu v tabletě sehnat z Rakouska sirup. Prej to jde přes výhradní dovoz ze zahraničí. Takhle, když kapsli malý rozkousne v puse, nikdo neví, kolik účinné látky má vlastně v sobě. Ta jedna kapsle, co bere ráno, je nejmenší možná dávka a on z ní ještě nemá ani celou účinnou látku. Ono se to totiž v té kapsli má dostat do střeva a až tam se rozpustit. Původně jsem myslela, že se to rozpadá v žaludku. Ale znáte to, myslet znamená........ (Jak říká můj muž :-P )<br />
Ptali jsme se na nějaké doplňky stravy - <span style="color: magenta;">magnesium ANO, rybí tuk ANO</span>, olej z ostropestře NE (prej máme počkat na výsledek jaterných testů), režim epileptika. <br />
Výsledek EEG, nespolupracující pacient, záznam odpovídající věku = <span style="color: magenta;">NEGATIVNÍ</span><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Vyfasovali jsme recept na léky, zprávu pro rodiče a v ní zmínku o tom, že příště je potřeba přijet s vásledkama jaterních testů a hladiny valproátu od pediatra.<br />
<br />
Konrola za 3 měsíce. <span style="color: magenta;">Léčba</span> Depakine a Petinimid.<br />
<br />
<span style="color: magenta;"> Moje léčba</span>:<a href="https://www.youtube.com/watch?v=Cr7gT64eZGc"> pod hlavou</a> má křišťál, růženín a měsíční kámen. Koupeme ho ve výluhu z lípy, věříme mu, že už to bude dobré.<br />
<br />
P.S. dítě opět velmi živé, 5.12. jdeme do pedagogicko-psychologické poradny. To jsem zvědavá, co hezkého se od paní psycholožky dozvíme. Je předpoklad, že k epi je i ADHD. Což spolu může souviset.<br />
<br />
P.S.II onyxáček začel kreslit<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrX488irDY0kw8fWsWEYU9TAyguLOKplh5Gfeb3sgH-G7SLmwJ8F0w-3WUCU5_C1aiH3QMAeSzLtHZYQL1lL_GhYI0AlKKKFEJNKY6r1KViJtid6MzoKDdNn0fqyKnKUvf1d6gORch_Jk/s1600/kresl%C3%ADme1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrX488irDY0kw8fWsWEYU9TAyguLOKplh5Gfeb3sgH-G7SLmwJ8F0w-3WUCU5_C1aiH3QMAeSzLtHZYQL1lL_GhYI0AlKKKFEJNKY6r1KViJtid6MzoKDdNn0fqyKnKUvf1d6gORch_Jk/s1600/kresl%C3%ADme1.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhonxsthCNXYri_x_NXo-OixlPyxzzYAlTzUoxz2TcGtLYFkbALLQkY8cMF5yeUV33kyuMYWrC12_jwiYkoH2_E8FrxsDdGGFhPS2VNkOxExsnyiFU5R_W7o6x2FpWn8TuhgOgQ61MO0rE/s1600/kresl%C3%ADme2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhonxsthCNXYri_x_NXo-OixlPyxzzYAlTzUoxz2TcGtLYFkbALLQkY8cMF5yeUV33kyuMYWrC12_jwiYkoH2_E8FrxsDdGGFhPS2VNkOxExsnyiFU5R_W7o6x2FpWn8TuhgOgQ61MO0rE/s1600/kresl%C3%ADme2.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
<br />Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-23496153686923861002014-11-18T14:25:00.000-08:002014-11-30T14:55:05.571-08:00Kontrolní EEG - celý poblitý<div style="text-align: justify;">
Vyjeli jsme do Brna na kotrolní EEG tak, abychom tam měli aspoň 30 minut rezervu. U nemocnice v Černých polích už bylo jasné, že ji budeme potřebovat. Onyxáček to nevydržel než tatínek najde místo na zaparkování a poblil se. Já se to snažila chytat do rukou, ale bylo toho prostě přespříliš. Manžel hned zastavil, nejradši by nás seřval všechny dva. Ale naštěstí to nebylo první blití v tomhle autě, tak se snažil aspoň trochu fungovat, zatímco já jsem si myla ruce v kaluži, otírala Onyho a snažila se vymyslet, co na to dítě vlastně navlečeme. Mikina letěla i s šátkem do kufru auta a vytáhla jsem jeho zimní bundu a dala mu ji - takže mu stačilo tričko. Ale kalhoty jsem náhradní neměla, musel jí v poblitých. No jít... on se snažil držet nohy co nejdál od sebe a natažené, takže šel velmi zvláštně.<br />
<a name='more'></a><br />
Žádala jsem svého muže o konstruktivní řešení situace, ten je spráskl ruce a řekl, že do auta v tomhle stavu a na poblitou sedačku jít stejně nemůže a že máme do nemocnice dojít pěšky. S těmito slovy nasedl do auta a odjel. Domnívala jsem se, že jde hledat místo na parkování. My jsme se tedy pěšky v dešti s Onyho roztodivnou chůzí vypravili ke vchodu nemocnice. Ještě jsme si udělali teda malou zastávku na čurání u mikrobusu Hare Kiršna a pak už jsme se dobelhali až k hlavnímu vstupu. Měli jsme 10 minut. Rozhodla jsem se, že na manžela se čekat nebude a šla jsem nás nahlásit. </div>
<div style="text-align: justify;">
Onyxáček byl kupodivu nějak moc hodný. Neutíkal, stál tam, kam jsem ho postavila, seděl tam, kam jsem ho posadila. Zřejmě pochopil vážnost situace. Od registrace jsme vyjeli do čtvrtého patra a potkali sestřičku z EEG na chodbě. Pamatovala si nás z pobytu na lůžkovém oddělení a hned nás vzala na EEG.<br />
Takže jsme do místnosti s dvěma EEG přístroji vstoupili s poblitými Onyho kalhotami a já s neumytýma jen v kaluži očváchnutýma rukama. Vysvětlila jsem situaci, požádala o umytí svých rukou. Ony sdělil s energií sobě vlastní sestřičkám, že jsme došli na čepičku a nechal si ji dát na hlavu. Byl fakt šikovný a nebo je vidět, že mu mozek líp funguje a umí zpracovat podněty. Ale při dávání gelu jen suše konstatoval, že to studí. Minule u toho dělal neuvěřitelné tiátry. Tentokrát se jen ujišťoval, že ho nebudeme píchat. </div>
<div style="text-align: justify;">
Poté po něm laborantka chtěla, aby zavřel očička. No zavřít zavřel, ale tak usilovně, že krčil čelo a měl zběsilý výraz v obličeji., Tahle grimasa samozřejmě dělala i strašné věci z EEG křivkami. Bylo tedy rozhodnuto, že budeme mít oči otevřené. Teprve teď mi to došlo... dívám se po místnosti, žádná televize, žádné hračky. Jen požadavek na mého čtyřletého syna, aby ležel klidně, nehýbal se, nezvedal ručičky, nehýbal hlavou, nekoulel očima,... Nechtějí toho trochu moc od hyperaktivního jedince???? Zdůrazňuji tedy sestřičce, že máme hyperaktivitu v papírech. Odpovědí mi je, že to v tom případě zvládá dost dobře, ale bylo by fajn, kdyby se nehýbal. </div>
<div style="text-align: justify;">
Sleduji svého nehýbajícího se syna, jak alespoň koulí očima, když mu zatrhneme i tohle, najednou se rozjedou křivky EEG jakoby v záchvat. Doprčic, co to je? To snad né. Já doma nic nepozorovala, mě přišel poslední dobou super. Jaktože ZÁCHVAT?!?!?! Zkoumám syna líp a všímám si, že za zavřenými ústy cvaká zubama. Ptám se:"Ty cvakáš zubama?" a vidím Onyho lyšácký výraz, kdy mi sděluje, že ANO. Já myslela, že mě odvezou. Požádala jsem ho, ať to nedělá. Souhlasil, začal raději kroutit nohama, což při snímání mozkové aktivity tolik nevadí a křivky se uklidnily. </div>
<div style="text-align: justify;">
Byli jsme také vyzváni, aby, pokud možno, 3 minuty foukal. Byla jsem docela ráda, když mi po minutě laborantka řekla, že je přece jenom malý a že oba můžeme přestat hyperventilovat. Jelikož já mu celou dobu v tomto počínání dělala kouče a možná ještě tak minutku a zřejmě bych omdlela. To, že při blikání světýlka přímo na něj do toho čuměl jak zfetovaný, mi vůbec nevadilo, jen když se křivky elektrod nezměnily v epi záchvat. <br />
Nakonec jsme byli po 20 minutách propuštěni, rozloučili jsme se a šli shánět našeho tatínka. Když jsme se mu dovolali na mobil, dostihli jsme ho už kousek od nemocnice. On poté, co nás poblité opustil kousek od vchodu do nemocnice, jel koupit do Vaňkovky pro Onyho nové kalhoty.<br />
Všichni jsme se tedy v nemocnici radostně shledali, Onymu vyměnili kalhoty, vydali se zpátky k autu a dítě posadili do již lehce uschlé autosedačky. Obětovala jsem část svých svršků (čti šátek z krku) a vystlala jsem autosedačku, aby neseděl přímo na tom znečištěném, i když už částečně uschlém. Michodem doma to stejně všechno letělo do pračky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOVF2NumXa8NANYLgIFK2diXvMlpIFCdSVw7zS3mtZ_3Xi7PCcBStsDRRAkcRTYY-XiyyeObEx7L8h4ygwGNkRaBQel1_wMv7jyJANNpoB6Jw58rYoYJJaKftZUQImsycqHSfxwsqw-iQ/s1600/seda%C4%8Dka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOVF2NumXa8NANYLgIFK2diXvMlpIFCdSVw7zS3mtZ_3Xi7PCcBStsDRRAkcRTYY-XiyyeObEx7L8h4ygwGNkRaBQel1_wMv7jyJANNpoB6Jw58rYoYJJaKftZUQImsycqHSfxwsqw-iQ/s1600/seda%C4%8Dka.jpg" height="320" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<b>Co říci závěrem?</b> Výsledky se dozvíme za týden. Věřím, že pan doktor, který bude záznam číst, bude shovívavý a chápe, že čtyřleťák prostě nebude poslouchat rozkazy a nebude v klidu. Pro příště vím, že kňourání v obličeji bílého dítěte není jen tak, je potřeba ho správně vyhodnotit a lépe předejít případným škodám a znečištěním. Ať už na Onyho oblečení, mých rukou nebo interiéru vozu. Také je vhodně sebou vzít náhradní oblečení, které jsem doposud pro čtyřleťáka už nevozila., I když... tohle je dobrý způsoby,jak může manžel bez remcání pořídit nové oblečení pro syna. Je pravda, že z těch poblitých kalhot už začal vyrůstat. :-P</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-52750910628585390592014-11-08T15:30:00.000-08:002014-11-30T14:55:05.580-08:00Výsledek z prvního pobytu v nemocnici<div style="text-align: justify;">
Z nemocnice jsme nakonec odcházeli po dvou a půl týdnech. Po dvou týdnech byl k valproátu Depakine nasazen ještě ethosuximid Petinimid. Je to teda úplně děsná tabletka pro malé dítě. Gelová kapsle s </div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: justify;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMCd0FtqXoRv63jNOuIgEc8ae3xB3VpE1B6StXjXtAbnaaOECXjZ9ROukMxp1bkLxer07BVmnV6Gl336l7kurcX5ltAOdJYHLToanAxuEs5eo6fIHNAmOvL-6_5EBHnJ-PeshjBFC3lBw/s1600/petinimid.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMCd0FtqXoRv63jNOuIgEc8ae3xB3VpE1B6StXjXtAbnaaOECXjZ9ROukMxp1bkLxer07BVmnV6Gl336l7kurcX5ltAOdJYHLToanAxuEs5eo6fIHNAmOvL-6_5EBHnJ-PeshjBFC3lBw/s1600/petinimid.jpg" height="200" width="200" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petinimd</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
hořkým olejem uvnitř. Bojovali jsme několik dní s polykáním, ale Onyxáček ho prostě nespolkne. Takže ho skousne, olej se rozleje v pusince, pak požvýká obal a má-li dobrý den, tak obal následně spolkne. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vymyslela jsem na to i písničku a polykání nám jde najednou lépe:</div>
<div style="text-align: justify;">
"<span style="color: #351c75;">Nejde to, nejde to.... aaaaaaaa už to jde! </span>(Onyxáček rozkousne tobolku)</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #351c75;">Koušu, koušu, hnusný prášek, koušu, koušu, hnusný prášek."</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: magenta;">"Já ho nesnáším!" </span>je Onyxáčkova reakce a následně ho spolkne. </div>
<div style="text-align: justify;">
Četla jsem, že děti mají rády rituály. Počítám, že takovýhle rituál tím autor článku neměl na mysli.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
V propouštěcí zprávě mám napsané, že jsem byla poučena o režimu epileptika. No popravdě, ani jsem moc nebyla. Spíše jsem pak hledala na internetu a některé věci si nechala vysvětlit od naší dětské doktorky.<br />
V průběhu pobytu Onyxáček taky absolvoval psychologické vyšetření. Zřejmě chtěli zjistit, zda je vývojové v pořádku. To je. V některých oblastech je až nadprůměrný, hlavně paměť má výbornou. Ale i když byl už v době vyšetření medikován a nám se zdál daleko klidnější, rozpoznala u něj psycholožka hyperaktivitu, kterou máme napsanou v propouštěcí zprávě, a mimo záznam nám ještě řekla, že je i nepozorný. Jelikož tohle ale dětská neurologie vlastně neřeší, domluvila jsem se s dětskou doktorkou, že po Novém roce zajdeme k dětskému psychologovi u nás na okrese.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBEnu2nyT-yRj0naml7kWeiIq8DV7RdN__knMHiC3oMfOeALDQg-lFUmja150ygf93UVqPZgk3YTIg4jGdq5F2YKX95FT_Xvld2CsBKryohfJ-MCqX056TJzlt7lx7TJbyZMABPeHewhc/s1600/IMG_20140910_153740.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBEnu2nyT-yRj0naml7kWeiIq8DV7RdN__knMHiC3oMfOeALDQg-lFUmja150ygf93UVqPZgk3YTIg4jGdq5F2YKX95FT_Xvld2CsBKryohfJ-MCqX056TJzlt7lx7TJbyZMABPeHewhc/s1600/IMG_20140910_153740.jpg" height="320" width="320" /></a></div>
<br />
Když jsme čekali na vystavení dočasné propouštěcí zprávy, nasbírali jsme si domů i kaštany. Pak jsme vyráběli zvířátka.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA4eGcyLZd0H4At9k7FPIE95D9UgdhdqELM2_vlDyCscoibfoQu6yr4Fpmva3iuC51BzB1hyKDOx_VsUfe2V8DlYmGyD1V6xhyzhEiZlR_GWuwA0lXJx0F9_jNr_0Q-aWJHHgd3ylhCbs/s1600/IMG_20140916_100516.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA4eGcyLZd0H4At9k7FPIE95D9UgdhdqELM2_vlDyCscoibfoQu6yr4Fpmva3iuC51BzB1hyKDOx_VsUfe2V8DlYmGyD1V6xhyzhEiZlR_GWuwA0lXJx0F9_jNr_0Q-aWJHHgd3ylhCbs/s1600/IMG_20140916_100516.jpg" height="320" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Než jsme nastupovali do nemocnice, bylo mi řečeno, že se může stát, že se Onyxáček vrátí do školky možná až za půl roku nebo taky vůbec. Situace se obrátila, Ony je bez záchvatků. Ve školce na něj už čekali a vrátil se za dětmi hned další týden. Skoro mi až slza hrdosti ukápla, že to zvládl tak rychle, přes všechna strašení. Jen pro mě vznikla malá komplikace...<br />
<br />
Onyxáček musí mít i na poledne antiepiletikum, které mu školka nemůže podat. Naštěstí mám práci v místě, kde máme školku. Takže teď nedělám nic jiného než běhám mezi domovem, školkou a prací. A řeknu vám, je to docela vyčerpávající.<br />
<br />
Od propuštění z nemocnice uplynuly už skoro dva měsíce. Upřímně, myslím si, že léky drží. Ony je chytrý jako opička. Daleko líp se s ním domluvím. I když už mu trochu otrnulo a začíná se opět vztekat. Prozatím jsem se jen letmo zajímala o ADHD a narazila jsem na to, že tyto děti potřebují režim, pravidla a hranice. </div>
</div>
Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-14233252428181014882014-10-13T05:02:00.002-07:002014-11-30T14:55:42.572-08:00Co dělá zoufalá matka? Prosí nebesa<br />
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;">"Bože, prosím, potřebuji pomoc. </span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;">Nejsem věřící a přesto se na tebe obracím teď, kdy je mi nejhůře a kdy nevím, co bude s mým synem.</span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"> Bože, dej mi znamení, dej mi víru, pošli mi na pomoc anděly. </span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;">Prosím, za uzdravení svého dítěte. </span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;">Dej mi vedení, vyřeš tuhle situaci ke spokojenosti vesmírného řádu a v souladu s ním. Rafaeli, prosím si, o léčení pro svého syna. </span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="font-weight: bold; text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"> Bože, slibuji, že pokud se zdravotní stav mého dítěte zlepší, přestanu být skeptikem a začnu opravdu věřit a víru šířit dál. Přijímám svůj osud a jen prosím za uzdravené svého syna....</span></b></div>
<div style="font-weight: bold; text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;"><br /></span></b></div>
<div style="font-weight: bold; text-align: center;">
<b><span style="color: magenta; font-size: large;">S bezpodmínečnou láskou AMEN" </span></b></div>
<div style="font-weight: bold; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
prosila jedna zoufalá nevěřící matka nahlas se sepjatýma rukama u zapálené bílé svíčky.<b> </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
A stal se zázrak. Teda alespoň já ho takhle vnímám. Malý onyxáček zareagoval na druhý lék a jeho EEG se vyčistilo. Toho dne, kdy jsem poprvé sepjala ruce k Bohu, přestal mít onyxáček viditelné záchvaty, kterých do té doby bylo tak dvacet za den. Za 4 dny nás pouštěli domů z nemocnice bez epileptické aktivity.<br /><br /> Já ač skeptik a logik tedy musím dostát svému slibu a od té doby mám ve svém světě anděly. Opravdu, jsou se mnou na každém kroku. Přivádějí mi do života další a další lidi, kteří mě posouvají dál. Takže teď už to není jenom o těžkém epileptikovi, ale už i o andělích a víře. </div>
Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4173290107115421488.post-41282842809009765192014-09-06T05:10:00.000-07:002014-11-30T14:55:05.575-08:00Epilepsie - Jsme úplně na začátku<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem maminkou 3,5 letého roštáka, říkejme mu onyxáček. Donedávna to bylo zdravé, živé dítko. Bylo a je ho všude plno. Od 2,5 let chodí do školky, má moc rád děti, vrhá se do dětského kolektivu po hlavě, umí si vybojovat své místo na slunci. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Asi před dvěma měsíci jsme si všimli, že má zvláštní tiky, hlavně při jídle. Lehce mu klesne na mžik hlavička. Manželovi se to nezdálo, tak mě nakonec donutil, abych se zmínila dětské doktorce. Dostali jsme žádanku na neurologii, kde nás paní doktorka chtěla hned vidět. Po natočení EEG dostala skoro epileptický záchvat i ona a mě určitě nějaký musel běžet v hlavě taky. A mám pocit, že od to doby jsme asi v nějaké zlém snu. Jeho EEG bylo plné téměř kontinuální apileptické aktivity. K tomu lékařka vyslovila domněnku, že bude zřejmě i hyperaktivní.<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Za dva dny nás přijali v nemocnici v Brně. Udělali video EEG a hned večer nasadili Depakine, což je valproát. Po něm "ožil", líp skládá věty, míň se vzteká. My rodiče jsme zajásali. Původně jsem si myslela, že je to celé velký průšvih, ale dostane lék, ten zázračně zabere a půjdeme domů. Moje předtýdenní představa se mi začíná zdát víc a víc naivní. Lék sice trochu vyčistil EEG, ale dál jeho účinek nepostupuje. Takže jsme se za půl týdne dostali z kontinuální epileptické aktivity na 30 - 90s okna, kdy je bez epi. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Když si tady hraje s dětmi, nikdo by si ani netipnul, že jeho mozek při tom dělá takováhle zvěrstva. Záchvaty má myoklonické a atypické absence. Při těch prvních má tik - tikne bradičkou, rozhodí ramínkama a protočí u toho očička. Ty druhé jsou jistou formou zahledění, kdy se vlastně jenom zpomalí řeč, jinak pokračuje v činnosti, kterou dělá. Ty tiky jsme viděli, ta zahledění poznám až teď po dvou EEG a to ještě určitě ne vždycky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Takže pro doktory je v EEG 50% zlepšení a stejně je to pro běžné fungování nedostatečné, pro mě je to hrůza nad hrůzu, jelikož teprve teď pořádně vím, co mám sledovat a těch záchvatů je mraky a mraky.<br />
Co mě děsí? Že takhle četné záchvaty poškodí mozek a můj syn půjde do regrese ve vývoji. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže teď je to týden, co jsem hospitalizovaní v brněnské fakultní nemocnici. Má za sebou dvě děsná EEG, přičemž to druhé je o 50% lepší než to první a magnetickou rezonanci. Výsledek bude na začátku příštího týdne. Vydávkovává se mu Depakine a přemýšlí se o nasazení dalšího léku. V konečné fázi budeme mít léky zřejmě 3 najednou a vlastně vůbec není jasné, které zaberou nejlíp. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Já jsem se za tu dobu zvládna několikrát sesypat a znova poskládat. Největší rozsypání mě potkalo v den, kdy mi neuroložka v Břeclavi vysvětlila, že jeho EEG je děsné, epilepsie těžká a jsme akutní případ na hospitalizaci v Brně, kam nás doslova propašovala, co nejrychleji. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nedá mi to, hledám informace i o alternativních možnostech - tradiční čínská medicína, psychosomatika, ajurvéda, homeopatie, bylinky, MMS. Kam mě napadá, tam píšu. Ale doktorům jsem se ještě nezmínila. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQoocXBiyxcBP0uIn7SMfD1pClV0H8smvwT91ZXo10MiZDjSPlWjfOay4XOMu4Bj54y-pqQlnzhUWmbFI-CmVf7-BQNZ0dJtm0wYSG73k0SeicSeoKGYz4g-h0KIosCl9L-1wVGOkEmlM/s1600/10668120_954217981261484_2090467895_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQoocXBiyxcBP0uIn7SMfD1pClV0H8smvwT91ZXo10MiZDjSPlWjfOay4XOMu4Bj54y-pqQlnzhUWmbFI-CmVf7-BQNZ0dJtm0wYSG73k0SeicSeoKGYz4g-h0KIosCl9L-1wVGOkEmlM/s1600/10668120_954217981261484_2090467895_n.jpg" height="320" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kostel svatého Jakuba, Brno</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Včera jsem se dostala odpoledne do centra Brna, šla jsem pro pizzu, manžel byl se synem v nemocnici. Potkala jsem v uličkách kostel a vlezla do něj. Nejsem věřící, ale nějak jsem pocítila touhu do něj nahlédnout. Bylo tam neuvěřitelné ticho a klid. Pronesla jsem v duchu karmické modlitby a poprosila "svého" Boha, aby vším prostoupila láska a o léčení pro onyxáčka. Poté jsem z toho klidu vyšla na ulici, kde probíhal čilý ruch. Všechno tak nějak šlapalo jakoby se vůbec nic nedělo, jakoby o 30 min. dál na oddělení neurologie nebyl jeden těžký malý epileptik, který o své nemoci nemá ani tušení. Lidé se smáli, vodili se za ruce, mladé rodiny vezli kočárek,... taky aby ne, byl pátek odpoledne a všichni se těšili na nadcházející víkend. Tedy aspoň ty v centru Brna mi tak připadali. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwKCITCDPT0bGaPUWf9cmL-KTXt59tlwbi7M46j0nlhNoBkompLxMalnRZm5jtS1xpQOSB8tE9vgJR4VUVZVMn5YnwUxUUnsdp_T1A-TctkQD8WS9JZqrjZguREsEBpvXjAiDWQ1FTYNg/s1600/10656109_954217964594819_234929061_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwKCITCDPT0bGaPUWf9cmL-KTXt59tlwbi7M46j0nlhNoBkompLxMalnRZm5jtS1xpQOSB8tE9vgJR4VUVZVMn5YnwUxUUnsdp_T1A-TctkQD8WS9JZqrjZguREsEBpvXjAiDWQ1FTYNg/s1600/10656109_954217964594819_234929061_n.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Zastavila jsem se u kašny na svoboďáku a zaujal mě nápis "Prý není vyschlých pramenů,..." Vnímám to tak, že všechno přináší něco nového. Tak tedy <a href="http://tusticka.blogspot.cz/p/vitejte-v-holandsku.html">Vítejte u nás v Holandsku</a>, pevně věřím, že nebude tak odlišné od Itálie, jak se to na první dojem jeví. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8KV5NDCmAr96ajkeR8ow01eClPL6cTmIxyJ0BnJYqop4MuNdjuZFgRR7v7-g3SkxXydZfiISjqCWm1aoGg_o87eYZ_8MKTkJJWq5uZZJgrRC0yjikP8-vGme_M6mPTLbt62p0Zs3-UNM/s1600/10654016_954217834594832_1716533244_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8KV5NDCmAr96ajkeR8ow01eClPL6cTmIxyJ0BnJYqop4MuNdjuZFgRR7v7-g3SkxXydZfiISjqCWm1aoGg_o87eYZ_8MKTkJJWq5uZZJgrRC0yjikP8-vGme_M6mPTLbt62p0Zs3-UNM/s1600/10654016_954217834594832_1716533244_n.jpg" height="240" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
Darja Jančálkováhttp://www.blogger.com/profile/02008106849938101483noreply@blogger.com0