sobota 8. listopadu 2014

Výsledek z prvního pobytu v nemocnici

  Z nemocnice jsme nakonec odcházeli po dvou a půl týdnech. Po dvou týdnech byl k valproátu Depakine nasazen ještě ethosuximid Petinimid. Je to teda úplně děsná tabletka pro malé dítě. Gelová kapsle s 
Petinimd
hořkým olejem uvnitř. Bojovali jsme několik dní s polykáním, ale Onyxáček ho prostě nespolkne. Takže ho skousne, olej se rozleje v pusince, pak požvýká obal a má-li dobrý den, tak obal následně spolkne. 
  Vymyslela jsem na to i písničku a polykání nám jde najednou lépe:
"Nejde to, nejde to.... aaaaaaaa už to jde! (Onyxáček rozkousne tobolku)
  Koušu, koušu, hnusný prášek, koušu, koušu, hnusný prášek."
"Já ho nesnáším!" je Onyxáčkova reakce a následně ho spolkne. 
   Četla jsem, že děti mají rády rituály. Počítám, že takovýhle rituál tím autor článku neměl na mysli.


     V propouštěcí zprávě mám napsané, že jsem byla poučena o režimu epileptika. No popravdě, ani jsem moc nebyla. Spíše jsem pak hledala na internetu a některé věci si nechala vysvětlit od naší dětské doktorky.
      V průběhu pobytu Onyxáček taky absolvoval psychologické vyšetření. Zřejmě chtěli zjistit, zda je vývojové v pořádku. To je. V některých oblastech je až nadprůměrný, hlavně paměť má výbornou. Ale i když byl už v době vyšetření medikován a nám se zdál daleko klidnější, rozpoznala u něj psycholožka hyperaktivitu, kterou máme napsanou v propouštěcí zprávě, a mimo záznam nám ještě řekla, že je i nepozorný. Jelikož tohle ale dětská neurologie vlastně neřeší, domluvila jsem se s dětskou doktorkou, že po Novém roce zajdeme k dětskému psychologovi u nás na okrese.



  Když jsme čekali na vystavení dočasné propouštěcí zprávy, nasbírali jsme si domů i kaštany. Pak jsme vyráběli zvířátka.



   Než jsme nastupovali do nemocnice, bylo mi řečeno, že se může stát, že se Onyxáček vrátí do školky možná až za půl roku nebo taky vůbec. Situace se obrátila, Ony je bez záchvatků. Ve školce na něj už čekali a vrátil se za dětmi hned další týden. Skoro mi až slza hrdosti ukápla, že to zvládl tak rychle, přes všechna strašení. Jen pro mě vznikla malá komplikace...

   Onyxáček musí mít i na poledne antiepiletikum, které mu školka nemůže podat. Naštěstí mám práci v místě, kde máme školku. Takže teď nedělám nic jiného než běhám mezi domovem, školkou a prací. A řeknu vám, je to docela vyčerpávající.

  Od propuštění z nemocnice uplynuly už skoro dva měsíce. Upřímně, myslím si, že léky drží. Ony je chytrý jako opička. Daleko líp se s ním domluvím. I když už mu trochu otrnulo a začíná se opět vztekat. Prozatím jsem se jen letmo zajímala o ADHD a narazila jsem na to, že tyto děti potřebují režim, pravidla a hranice. 

Žádné komentáře:

Okomentovat